http://olomouckypluk.cz/images/fotogalery/001-Slideshow/thumb/detail1.jpg
http://olomouckypluk.cz/images/fotogalery/001-Slideshow/thumb/mara.jpg
http://olomouckypluk.cz/images/fotogalery/001-Slideshow/thumb/savlis-lovi.jpg
http://olomouckypluk.cz/images/fotogalery/001-Slideshow/thumb/det2.jpg
http://olomouckypluk.cz/images/fotogalery/001-Slideshow/thumb/Kurovoce.jpg
http://olomouckypluk.cz/images/fotogalery/001-Slideshow/thumb/bh.jpg
http://olomouckypluk.cz/images/fotogalery/001-Slideshow/thumb/Kurovice-2.jpg
http://olomouckypluk.cz/images/fotogalery/001-Slideshow/thumb/foto01.jpg
http://olomouckypluk.cz/images/fotogalery/001-Slideshow/thumb/muzeum-2.jpg
http://olomouckypluk.cz/images/fotogalery/001-Slideshow/thumb/h2.jpg
http://olomouckypluk.cz/images/fotogalery/001-Slideshow/thumb/bh3.jpg
http://olomouckypluk.cz/images/fotogalery/001-Slideshow/thumb/foto04.jpg
http://olomouckypluk.cz/images/fotogalery/001-Slideshow/thumb/pinda.jpg
http://olomouckypluk.cz/images/fotogalery/001-Slideshow/thumb/andrea.jpg
http://olomouckypluk.cz/images/fotogalery/001-Slideshow/thumb/Helfstyn-21_05_2011-by_Strix-0810.jpg
http://olomouckypluk.cz/images/fotogalery/001-Slideshow/thumb/muzeum.jpg
http://olomouckypluk.cz/images/fotogalery/001-Slideshow/thumb/foto02.jpg
http://olomouckypluk.cz/images/fotogalery/001-Slideshow/thumb/krak.jpg
http://olomouckypluk.cz/images/fotogalery/001-Slideshow/thumb/bw.jpg
http://olomouckypluk.cz/images/fotogalery/001-Slideshow/thumb/bh2.jpg

 

Historie pluku Alt-Starhemberg v 17. století

Stručnou historii pluku v análech vyhledal a zpracoval Mgr. Pavel Suchánek

Názvy pluku jednotlivých obdobích:

• Sparr (1663-1664) 

• Starhemberg (1670-1676) 

• Alt-Starhemberg (1676-1677) [přejmenován pro odlišení od pluků Maxe Laurenze Starhemberga a Guida Starhemberga]

• Kriechbaum (1701-1711) 

• Wachtendonck (1712-1713) 

• Königsegg (1734-1747) 

• Sincére (1756-1762) 

• Callenberg (1778-1800) 

• Froon (1805-1815) 

• Emil Hessen (1848-1849) 

• Grueber (1859-1866) 

• Alt-Starhemberg (1888-1918)

 

Úvodem 

Od roku 1830 až do konce Rakousko-Uherska byly osudy obyvatel města Olomouce a jeho okolí spjaty se starobylým c. a k. pěším plukem č. 54, od roku 1888 opět nesoucí staronové jméno Alt-Starhemberg. Olomoucký regiment byl pojmenován podle svého druhého a nejslavnějšího majitele, hrdinného obránce Vídně před Turky v roce 1683, Ernsta Rüdigera hraběte ze Starhembergu. 

V úctě k tisícům prostých olomouckých vojáků, kteří bojovali a krváceli na bojištích 19. století a 1. světové války, ale i všem jejich bezejmenným předchůdcům, bojujícími pod stejnými plukovními prapory jsme náš projekt nazvali “Alt-Starhemberg”. 

Historie pěšího pluku Sparr, později Alt-Starhemberg v 17. století 

Dějiny jednotlivých rakouských (později rakousko-uherských) pluků jsou poměrně spletité. Měnily se jejich názvy, regiony, ze kterých byli do jejich řad doplňováni noví vojáci, místa, kde byli posádkou. Týká se to i našeho pluku Alt-Starhemberg. “Olomouckým” plukem se stal až v roce 1830, kdy zde byl zřízen doplňovací okres pro 54. pluk, což znamenalo, že branci z Olomouce a okolí byli odváděni výhradně tímto plukem. To ovšem neznamenalo, že by v Olomouci byl trvale posádkou - bylo tomu tak jen v letech 1830-1846, 1871-1877 a 1882-1895. Mimo tato léta byl 54. pluk (čísla pluků byla zavedena v roce 1769) umisťován po celém území habsburských dědičných zemí (v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v Uhrách, Rakousku, Itálii a v bývalém Rakouském Nizozemí - dnešní Belgii).

Dějiny pluku spadají hluboko do 17. století, do období třicetileté války. Charakteristickým rysem tehdejších armád bylo, že byly najímány soukromníky. Typický válečný podnikatel 17. století získal od panovníka plukovnický patent a na vlastní náklady postavil pluk, který pak byl za dohodnutých finančních podmínek vysílán do pole. Tento systém tedy nebyl založen na národních nebo národnostních základech, vojáci, tedy vlastně žoldnéři nebojovali za svou vlast (ostatně i tento pojem nebyl v této době nijak striktně národnostně vymezený, zájmy vlasti splývaly se zájmy panovníka a monarchie), ale bojovali za žold a kořist. Není proto divu, že pluky a jejich majitelé zcela běžně přecházeli na tu stranu, která lépe a rychleji zaplatila. A to se nezřídka stávalo hned několikrát.

sparr.jpgTak i historie jednoho z nejstarších rakouských pluků vlastně začíná “změnou strany”, byť nijak dramatickou. Otto Krištof Sparr bojoval v první polovině 17. století pod císařskými prapory a generalissimem Albrechtem z Valdštejna. Těsně po skončení třicetileté války přijal pětačtyřicetiletý plukovník nabídku braniborského kurfiřta Fridricha Viléma na místo vrchního velitele všech pevností v Pomořansku. 8. dubna 1655 pak byl pro Sparra zřízen nový pluk o šesti setninách, porůznu složených ze zbytků jiných braniborských pluků. Zanedlouho se Sparrův pluk, rozšířený na 12 setnin, zúčastnil velkolepé bitvy u Varšavy (27.-30. července 1655) mezi Poláky a Švédy, podporovanými právě Branibory. V roce 1657 byl Sparr za své zásluhy povýšen na prvního braniborského polního maršála; o rok později přešel kurfiřt Fridrich Vilém na polsko-habsburskou stranu, což Braniborsku-Prusku zajistilo samostatnost a budoucí raketový vzestup na přední evropskou mocnost.

V lednu 1661 předal Otto Krištof Sparr pluk svému bratranci Vladislavu Sparrovi. Čtyři měsíce nato byl uzavřen mír, který ukončil polsko-švédskou válku a novému majiteli nezbylo, než se poohlédnout po novém bojišti. A protože císař Leopold I. byl permanentně ve válce s Turky nebo Francouzi, zamířil Sparr s celým plukem do habsburských služeb (24. 9. 1661).

Stav pluku byl v roce 1661 zvýšen na 10 setnin po 150 mužích. Konkrétně to bylo 78 “prima plana” (mužů na prvním místě na seznamu pluku) - setníci, poručíci, praporečníci, šikovatelé, četaři, furýři, ranhojiči, polní písaři, svobodníci a trubači, dále 99 desátníků, 196 svobodníků, 60 důstojnických sluhů, 58 trubačů a muzikantů a 1182 prostých vojínů. Do plného stavu pluku chybělo 237 mužů. V dalších letech byl kromě začlenění nově naverbovaných vojáků stav pluku doplňován a zvyšován o jednotky z jiných pluků, které v bojích s Turky, uherskými rebely a Francouzi utrpěly takové ztráty, že ani nebyly obnovovány.

Nejlépe placeným byl samozřejmě aktivní velitel pluku (plukovník nebo podplukovník) - měsíčně to bylo 450 zlatých a 12 koní. Setník dostával 140 zl. a 3 koně, poručík 45 zl. a 2 koně, praporečník 38 zl. a 2 koně, šikovatel 20 zl., furýr a četař 13 zl., desátník a písař 12 zl., svobodník a hudec 7 zl., 30 kr. a prostý voják 6 zl. 30 kr. Mužstvu bylo placeno z poloviny penězi a z poloviny potravinami. 

Od roku 1663 válčil pluk Sparr několik let na uherském bojišti proti Turkům (obléhání Velké Kaniže a bitva u Sv. Gottharda na Rábu) a proti Rákocziho povstalcům. V roce 1668 zemřel hrabě Sparr, krátce předtím povýšený na generála. Novým majitele pluku se stal hrabě Ernst Rüdiger Starhemberg. Na začátku sedmdesátých let se rozhořela nová válka s Francií Ludvíka XIV. Pluk Starhemberg v ní zaznamenal mnohé úspěchy, z nichž největším bylo dobytí francouzské rýnské pevnosti Phillipsburgu. Mír císaře Leopolda I. a krále Slunce byl podepsán v roce 1680 a pluk pak krátce pobýval na Moravě, konkrétně v Brně a Olomouci.

Graf_Ernst_Ruediger_von_Starhemberg.gifV roce 1683 propukla nová válka s Tureckem. Vojsko velkého vezíra Kara Mustafy oblehlo hlavní město podunajské monarchie. Majitel pluku Ernst Rüdiger Starhemberg byl pověřen obranou Vídně a jeho pluk Alt-Starhemberg byl početně největším uskupením habsburské armády na vídeňských hradbách. Vyznamenal se především při početných výpadech proti obléhatelům, při nichž zahynulo jeho 8 důstojníků, zraněn byl i sám Starhemberg. O konci tureckých výbojů na západ rozhodla nakonec velká bitva před vídeňskými branami za přítomnosti početných říšských vojsk a polského krále Jana III. Sobieského. V následujících tureckých válkách byl pluk u všech významných vítězství habsburských zbraní - dobytí Ostřihomi, Budína a Bělehradu a bitvy u Moháče a Zenty. 4. ledna 1701 zemřel Ernst Starhemberg a novým majitelem pluku se stal Georg Friedrich von Kriechbaum, po kterém byl také v dalších letech, vyplněnými boji v Itálii a na Rýně ve válce o dědictví španělské, zván jeho pěší pluk.

 

Literatura:

Viktor rytíř Neuwirth, Stručné dějiny císařsko-královského pěšího pluku číslo 54. Přeložil Jan Novotný. Vídeň 1885

A. Graf Thürheim, Gedenkblätter aus der Kriegsgeschichte der k. k. oesterreichischen Armee. I. Band. Wien - Teschen 1880

Alphons Freiherr von Wrede, Geschichte der k. und k. Wehrmacht. I. Band. Wien 1898